17.: Vypadat jen o trošku líp, tak mě zakážou!
"Nevidím jediný důvod, proč bys tam nemohl jít."
"To, že ho nevidíš ty neznamená, že ho nevidím i já. A vůbec! Tahle debata nemá žádný smysl. Mám ještě nějakou práci. Uvidíme se na obědě," odsekl Snape a odešel do svého kabinetu.
Na ošetřovně byla neobvyklá zima a to i přesto, že ještě bylo léto. Ani tohle studené počasí se však nemohlo rovnat s ledovou náladou Snapea. Celé dopoledne chodil po hradě s pohrdavým výrazem ve tváři a s nikým nemluvil.
Širší uličkou mířila přímo k profesorskému stolu. Většina profesorů už u něj, jako vždy, seděla a debatovala o dnešním večeru. Nikdo z nic nečekal, že se by jim ředitel mohl provést něco takového.
Den ubíhal rychle a nikdo nevěděl kam skočit dřív. Přípravy na ples, přípravy na příjezd studentů, nové vyučovací osnovy, atd...
Oni na ošetřovně nebyl klid. Snape stále s naprostou dokonalostí udržoval svou chladnou tvář jako kdyby mu za to lsíbili ocenění a Laile už s tím pořádně lezl na nervy. Přece jenom pozorovat jej takhle celý den je nejspíš za trest a to si ona rozhodně nezasloužila.
Přiblížil se čas večera a rozhruch na hradě byl stále větší. Přípravy na průběh školního roku byly již dokončeny. Teď se dolaďovali jen přípravy na ples. Profesorky trávily hodiny před zrcadly, aby vypadali samozřejmě co nejlépe. Profesorové to neřešili. S výjimkou Snapea, který se tím nezabýval vůbec.
"Kde mám zatraceně tu sponu?! Před chvílí tu ještě byla!" křičela Laila, běhala po pokoji a hledala ozdobu do vlasů.
"Máš nejspíš na mysli tuhle, ne?" ozvalo se jí za zády. Stál tam Snape.
"Kde...?"
"Jsi čarodějka. Projednou si to vezmi k srdci a zkus používat hůlku a kouzla. Možná tak své věci v tom nepořádku najdeš."
"Děkuji vám Severusi. Bez vás bych si to opravdu nikdy neuvědomila. Možná o tom za nějaký čas popřemýšlím. A do té doby....Vypadní z mého pokoje, když se převlékám!!!"
"Dobrý večer! Vítám vás v našem dalším školním roce, plném kouzel a létajících košťat. Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu.
Samozřejmě nemám v plánu vás zdržovat od naší vynikající večeře, ale přesto vás musím upozornit na několik změn.
Dovolte mi, abych mezi námi uvítal novou ošetřovatelku. Slečna Laila Calebová. Nezdráhejte se za ní přijít, kdykoli to bude potřeba, slečna vám ráda a ochotně pomůže.
A stejně tak u nás pro letošní rok opět vítám profesora Lupina, který se stejně jako před lety ujme místa profesora Obrany proti černé magii. Děkujeme profesore. A nyní už konečně, zahajuji slavnostní ples a večeři! Přeji příjemný večer a dobrou chuť!"
"Vsadil bych se, že je to jenom nějaká mudlovská šmejdka jako je Grangerová. Jenom se všechno naučit z paměti a pak už jenom....prosím, pane profesore, ja všechno vím!....Dlouho tady nevydrží, to se vsaďte. Potter je na ošetřovně kvůli famfrpálu tak často, že Calebová tak do půl roku odejde."
"Jen abyste se k něčemu nezapomněl vyjádřit, že Malfoyi?" napomenul Draca Snape, který mu stál za zády a poslouchal každé jeho slovo o ženě s níž...
"Pro vaši informaci, slečna Calebová je smíšeného původu. Její otec byl mudla a matka čarodějka, poměrně váženého rodu. A opět pro vaši informaci, pokud uslyším ještě nějakou narážku na slečnu Calebovou, nebude to pro vás mít dobré následky. Slečna je totiž velmi oblíbená zvláště u ředitele, který na ni nedá dopustit. A nejen u něj..." dořekl nenápadně Snape a rychlým krokem odešel.
"Lailo, vypadáte trošku bledě. Jste v pořádku?" optal se Brumbál "Všimnul jsem si, že celý den chodíte teple oblečená. Vážně nevypadáte dobře....co se po zdravotní stránce týče, samozřejmě. V těch šatech jste totiž úchvatná," pochválil ji a přejel letmým, ale ohromeným pohledem po lehkých, jakoby letních, žlutohnědých šatech bez ramínek.
"Ne, jsem v pořádku, nebojte se." usmála se na něj.
"No dobrá, tak se tedy bavte...ÁÁÁ Severusi, pojďte zastat mé místo a pobavte trošku slečnu Calebovou." křikl ředitel na Snapea, který jen procházel kolem, ale s jistým skrytým nadšením přešel k Laile.
"Doufám, že ne na dlouho," prohodil ledovým hlasem, aby si udržel postavení a autoritu.
"No nebojte se, profesore, dlouho tady dnes stejně nevydržím," oznámila mu mladá ošetřovatelka a poohlédla se po řediteli, ketrý už byl ovšem pryč.
"Přoč ne?"
"Není mi dnes dobře, takže tu zůstanu jen chvíli, aby mě pár studentů vidělo a pak půjdu po svých.,
"Jste nemocná?"
"To snad ne."
"No je pravda, že nevypadáte nejlíp," podotkl.
"Ale kdepak. Vypadat jen o trošku líp, tak mě zakážou," usmála se na něj a šla se projít po sále.
Toulala se mezi studenty, kteří si užívali bohatou večeři a nějaký ten taneček. Chvíli měl pocit jakoby se jí motala hlava a podlamovala kolena. V zápětí ji to ale přešlo a tak se dál věnovala své procházce, netušíc, že je sledována ostřížím zrakem profesora lektvarů.
Došla až na konec Velké síně, kde stál školník se svou kočkou a řekla si, že se už raději vrátí do svého pokoje. Rázným krokem zamířila tedy na ošetřovnu. V polovině cesty měla zase ten divný pocit.
"Jen sit o namlouvám, dojít do pokoje snad ještě zvládnu, nejsem malá."
"Tak o tom bych pochyboval," ozvalo se jí za zády. Prudce otočila hlavou a poslední co viděla byla černá skrvna, přibližující se k ní.