20.: Výlet s ředitelem aneb Jak dát dva dohromady a jak ne! - 2. část
7. 1. 2011
"Proč jste vlastně nebyla na večeři?"
"Pokud se nepletu, tak to není vaše věc."
"Pokud se nepletete."
"Na co tím zase narážíte? A vůbec, co je vám po mém zdraví? Vy jste učitel lektvarů, tak si učte lektvary a mě si nevšímejte. Dokážu se o sebe postarat sama!"
"Tak to pardon, že jsem o vás měl starost!" zakřičel Snape a rychle odešel.
"Idiot!" šeptla si pro sebe Laila. "Já jsem vážně idiot! Stejně, teď už s tím nic neudělám. Kašlu na to, zítra ráno prostě odjedu ať se to panu řediteli líbí nebo ne!" zařekla se tvrdohlavě a šla se přichystat ke spaní.
"Pořád jen křičí! Věčně mi něco vyčítá! Měl jsem jenom starost, aby se jí něco nestalo a ona si z toho tropí histerickou scénu. Kdyby se jí zeptal Brumbál, těžko by po něm takto vyjela!" zanadával si pro sebe profesor lektvarů, když vešel do svého pokoje.
"Kašlu na ni, je to zbytečné! Zítra ráno odjedu, ať se to Brumbálovi líbí nebo ne!"
Bylo brzy ráno. Slunci jakoby se snad ani nechtělo vycházet a ptákům se nechtělo zpívat. Obloha byla úplně čistá, žádný mráček. Mohl to být téměř idilický den, nebýt dvou mladých a tvrdohlavých kolegů.
Laila se pomalu vyplížila z postele do koupelny, aby se upravila a stihla zblit věci. Plán byl jasný. Rychlá snídaně s ředitelem a pak rychle pryč. Čím méně Snapea uvidí, tím lépe pro všechny.
Prošla dva pokoje, aby došla do jídelny, kde už snídali Brumbál, Sam a k jejímu "potěšení" také Snape.
"Dobré ráno," usmála se na pána domu a ředitele.
"Dobré," odpověděli jí.
"Doufám, že jste se u nás dobře vyspala?" zeptal se Sam.
"Samozřejmě, že ano," usmála se na něj znovu. "Jen mě párkrát v noci vzbudil takový divný zvuk z vedlejšího pokoje." podívala se směrem ke Snapeovi a významně pozvedla obočí.
"Zvuk?" zeptals e Snape.
"Ano. Zjímalo by mě, co v noci místo spánku provádíte."
"Obávám se slečno, že máte halucinace," odpověděl jí kolega.
"Tím bych sinebyla moc jistá."
"Ale já ano, protože v hned po tom co jsem odešel z vašeho pokoje..." zatavil se uprostřed věty, protože většina osazenstva okamžitě zbystřila a dívala se na něj upřeným pohledem.
"Hádali jsme se!" dodal rychle.
"Hádali? A pročpak?" zeptal se Sam.
Snape s Lailou se na sebe rychle podívali. Oběma bylo v momentě jasné, že nemohou říct pravý důvod hádky. Bylo tedy nutné, aby někdo z nich rychle vymyslel téma vhodné pro hádku. Naštěstí byla Laila pohotová.
"Ano, hádali jsme se!" odkývla rychle. "Hádali jsme se kvůli...umístění psacího stolu v mém pokoji."
"Co prosím?" zeptal se pobaveně Brumbál.
"Ano, to je pravda. Hádali jsme se kvůli stolu." přikyvoval Severus.
"Co je se stolem?" zeptal se Sam.
"Já si totiž myslím," vložila se do rozhovoru Laila, "že by ten stůl měl být úplně naopak. Když se za něj posadím, tak mi přes okno svítí slunce do zad a já mám raději když se mohu dívat ven....na kytky a podobně," vymýšlela si rychle.
"Na kytky?" Optal se Sam. "Lailo, jste v pořádku? Vždyť vy máte pokoj ve třetím patře. Tohle je kouzelnický dům. Z venku to možná vypadá, že má jen přízemí, ale ve skutečnosti jich má pět. Copak vy vidíte nějaé kytky ze třetího patra? A ještě ke všemu je vidíte v místě kde je jen a jenom písek."
"Tak abychm se vrátili k tématu," skočil jim do řeči Snape a zachránil tak situaci, "zatím co slečna navrhovala stůl otoči, já jsem byl proti. Podle mého názoru jsou sluneční paprsky svítící do obličeje většině lidem nepříjemné."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář