Bylo to už několik dnů, po tom se vrátili z neplánovaného výletu. Laila seděla u sebe v pokoji. Venku za okny už byla tma. Studenti na svých kolejích byly nepochybně ve svých postelích, až na pár výjimek, které právě rošťácky pobíhali po školy a otravovaly Filche.
Celý den se vlastně nestalo nic zvláštního, pokud ovšem nepočítáte pět studentů s naprosto stejnou nemocí. Bylo naprostou záhadou, jak je možné, že pět studentů, mělo tu samou nemoc, ty samé příznaky, stejně vysokou teplotu, krvácení z nosu a podobně. Pobíhala kolem nich dva dny, než se doslechla o nových cukrovinkách kolujících po Nebelvíru. Weasleyovi, nepochybně.
I přes to byl dnes večer na ošetřovně klid. Zdálo se téměř nemožné, že by se mohl naskytnout večer, kdy by tam neležel jediný pacient. Ale konečně se tak stalo a ona měla po dlouhé době možnost v klidu si zase číst.
Seděla tu už déle jak dvě hodiny a v klidu se věnovala četbě, když někdo potichoučku zaklepal na dvěře.
"Dále?" pozvala neznámého. Dveře se pomalu otevřely, jakoby za nimi stál někdo, kdo se bojí vejít. Do pokoje ale tentokrát už rázným krokem vešel Snape.
"Dobrý večer," řekl tiše.
"I vám, kolego. Co se děje?"
Snapeův ledový výraz přejel stín škodolibosti.
"Doufám, že nemáte co na práci. Na ošetřovně na Vás čeká velmi významný pacient," řekl ironicky.
"Významný? Kdo?"
"Překvapení pro Vás, jen se pojďte podívat," ušklíbnul se a zmizel zase za dveřmi.
Laila si založila stránku a vyrazila za ním. Byla zvědavá, co za vtípek to bude tentokrát.
Snape na ni čekal u postele, která byla jako jediná z celé ošetřovny ukrytá za neprůhledným závěsem. Byla zvědavá, kdo to je. Jen doufala, že to nebude další z případů krvácivých kokosek nebo něco tomu podobného. Protože jinak by tu její práce naprosto ztrácela smysl. Stačilo by napsat lísteček s postupem léčby a vylepit to na dveře.
Tenhle pacient ji však nezklamal. Jen stěží však hádala, kdo z Bradavických studentů by to mohl být, neboť jeho obličej byl pokryt čímsi odporným. Její domněnky však brzy potvrdil Snape.
"Pan Potter, se právě zapletl do souboje s panem Malfoyem a tohle si z něj odnesl. Snad se pro příště poučíte, Pottere." Ušklíbnul se na něj Snape. Harry se jen zhluboka nadechnul a raději mlčel.
"Předpokládám, Harry, že to bylo Bradavičnaté kouzlo, že?" zeptala se ošetřovatelka svého pacienta a naprosto nevnímala narážky svého kolegy.
"Ano," odpověděl Potter stručně.
"Zajímalo by mne," pokračovala dál Laila, "kolego, kdo vás donutil sem Pottera přivést?"
Škodolibý výraz se ze Snapeova obličeje okamžitě vytratil. Místo něj profesor opět nasadil ledovou masku.
"Dobrá," řekl, "Přístě ho tam tedy nechám, ať si ho sem dopraví, kdo chce. Já jsem dělal co mám. Jsem přece profesor a za studenty naší školy nesu určitou zodpovědnost." Zašklebil se naposledy a pak rychlým krokem opustil ošetřovnu.
"Netopejr!" sykla si pro sebe Laila.
"Jak to s ním můžete vydržet? Já ho mám jen nějakou hodinu týdně a nejraději bych ho zabil," zkonstatoval Harry.
"Kdyby tě teď slyšel, nechal by tě vyloučit se školy. Ani se nebojíš, že bych mu to mohla říct?"
"Myslím, že vám věřit můžu. Nejste zrovna…jak to říct….Smrtijed. Musí na vás být spoleh, když Vás Brumbál zaměstnal tady na škole."
"Takže si myslíš, že na každého, kdo je tu pod Brumbálovým vedením je spoleh?" ptala se ho, zatím co mu ošetřovala obličej.
"Myslím, si že ano. Přece jenom je to Brumbál. A ten ví, co dělá."
"Takže všichni. Což ovšem zahrnuje i profesora Snapea, víš to?" usmála se na něj s pozvednutým obočím a pak se zase dál věnovala práci. Harry syknul, když prováděla poslední kouzlo.
"Možná, že existuje jistá výjimka," zasmál se. I Laile se na tváři objevil úsměv nad jeho poznámkou.
"Tak hotovo," řekla mu. "Raději se od Zmijozelu drž dál. Jen nerada bych tě tu v takovém stavu viděla znovu.
"Vám se to řekne, vy za dva dny nehrajete famfrpál," zaprotestoval Harry.
K Lailině radosti se Harrymu zcela výjimečně nic nestalo. A k radosti ostatních, kromě Zmijozelu, vyhrál celý zápas Nebelvír. To vše se ovšem začalo odrážet na náladě studentů i profesorů. Studenti znepřátelených kolejí po sobě na chodbách metaly jednu kletbu za druhou, takže se na ošetřovně ukazovala více a více studentů. Profesorský sbor byl unaven z neustálého zadávání školních trestů či ubírání bodů kolejím. Tohle ovšem nemělo na ošetřovatelku vliv, protože se s učiteli často nevídala. Kromě jednoho. Snapea rozzuřilo každé slůvko, které někdo vyslovil směrem k němu. Zmijozel totiž v tomto roce neměl šanci na famfrpálový pohár a profesora lektvarů zřejmě znepokojilo, že jeho kolej nebude ani letos na prvním místě. Zlost si proto vybíjel na každém, koho potkal.
Asi po týdnu se však situace začala uklidňovat. Studentů na ošetřovně začalo ubývat a i profesoři se zdáli být klidnější. Se Snapem však jakoby nic nehlo. Stále se po hradě toulal ve svém stylu netopýra, ovšem tentokrát jakoby se zkřížil s baziliškem. Kdokoli se na něj podíval, zkameněl hrůzou. Studenti z něj začínali mít panickou hrůzu a tak si na ředitelovo doporučení, nebo spíše rozkaz vzal dovolenou. Rozhodl se ji však trávit ne někde v klidu mimo školu, ale na ošetřovně. Umínil si, že je tam nedostačující množství léčebných lektvarů, které je třeba doplnit a podle něj byla ošetřovatelka zdatná na výrobu takových lektvarů jen minimálně zdatná. Jediný, kdo to dokázal dokonale, byl prostě on.
"Dál, bradavičnatý lektvar," diktoval ošetřovatelce, která mu vše poslušně zapisovala.
"Ale toho je tam dostatek," odporovala mu Laila.
"Ne, to tedy rozhodně není!" zvýšil hlas a pokračoval. "Je tu sotva pár mililitrů. To vám se zdejšími studenty nevystačí ani na půl roku. Pište, kostirost, lektvar z mandragory, protibol, měsíční odvar. To by zatím mohlo stačit, zbytek uděláme příště. Vezměte ten seznam a pojďte se mnou. Přichystáme to ve sklepení, tady nic z přísad nenajdeme.
Laila nenápadně protočila oči v sloup, tak aby si toho nevšimnul. Nechtěla riskovat, že by zase vyletěl jako třaskavý skvorejš. Jenže…
"Já to viděl. Neodmlouvejte a pojďte. Alespoň se něčemu novému přiučíte."
Od doby, co byla ve sklepení naposledy, se tu nic nezměnilo. Pořád tu byla tma a chladno. Snape máchnul hůlkou a zapálil svíce. Místnost zaplavilo jemné světlo. Máchnul podruhé a na stole stál kotlík. Máchnul podruhé a vedle stál druhý.
"Na co tam čekáte? Samo se to nepřipraví," poškleboval se.
"A kde mám pracovat?" zeptala se opatrně. Snape ukázal na volné místo vedle sebe. Ošetřovatelce chvíli trvalo, než udělala první krůček směrem ke Snapeovi, ale nakonec se na své místo postavila.