22.: V měsíčním světle
„Tak…začala Laila svoji další větu, ale než ji stihla dokončit, Snape ji políbil. To co udělal, ji sice překvapilo, ale nevadilo jí to. Naopak, byla ráda a tak mu polibek ráda opětovala. Stáli tam asi deset minut v těsném objetí, nic neříkali, jen si vychutnávali přítomnost toho druhého.Ticho pak přerušil jak první Snape.
„Na co lektvar lásky? Chystáš snad na někoho past?“
„Říkala jsem, že jen tak ze zvědavosti,“ zasmála se Laila.
„A pořád ještě si ho chceš vyzkoušet namíchat?“
„Chci,“ řekla dětským hláskem a odtáhla se od něj.
„Tak se nachystej a můžeme začít.“
Ošetřovatelka párkrát mávla hůlkou a vše bylo okamžitě nachystáno.
„Recept máš na tabuli,“ řekl jí a také mávnul hůlkou. Na tabuli se postupně vypsali přísady v přesném pořadí a množství. Laila se tedy hned pustila do práce. Připadala by si jako před chvílí, když vařila Měsíční odvar, kdyby ji ovšem Snape sem tam nechytnul kolem pasu nebo se nepošklebil nad její prací.
„Hotovo,“ řekla zvolala po další hodině a půl své práce. Snape se na patě otočil a šel se podívat. Chvíli zíral do kotlíku a šklebil se. Pak se podíval na ni a pak zase zpět do kotlíku.
„Netroufnu si hodnotit, zda je to v pořádku, i když se zdá, že bude správný. Mělo by se to vyzkoušet,“ řekl s vážnou tváří.
„Tak ochutnej,“ nadhodila vesele Laila.
„To už snad není zapotřebí,“ znovu se zašklebil a odešel od stolu. Z malého skleněného terária v rohu místnosti vytáhnul černou myš. Vrátil se s ní ke kotlíku a pak jí dal napít trošky lektvaru. Vrátil ji zase zpět do terária a spolu s Lailou sledoval, co se bude dít. Chvíli jakoby nic, ale pak začala myška pobíhat tam a zpět, přelézala své spolubydlící a neustále se k někomu jakoby tulila.
„Funguje,“ ohodnotil to Snape.
„Škoda, že jsi to neochutnal ty,“ smála se Laila a dívala se při tom na zamilovanou myšku.
„Ještě že,“ šeptl si Snape pro sebe.
„Kolik máme ještě času?“ zeptala se.
„Pomalu bychom mohli vyjít.“
„Tak půjdeme, jen si skočím k sobě pro plášť.“
„Počkám na vás u brány. Hlavně ať vám to netrvá moc dlouho.“
„Ano, ano,“ protáhla líně svoji odpověď.
Rychle, ale tak aby ji neviděl, se rozběhla k sobě do pokoje pro plášť. Slovo plášť však v tuto chvíli pro ni znamenalo asi deset minut dalších úprav. Když už se jí konečně zdálo všechno dokonalé, vydala se k bráně. Snape už tam samozřejmě čekal.
„Vy lámete vlastní rekordy. Čekám na vás teprve tři minuty.“
„Za to vy umíte být pořád stejně protivný,“ odsekla mu.
„Tak můžeme?“
„Můžeme.“
Prošli před dvůr, kolem Hagridovy boudy a směrem k Zapovězenému lesu. Procházeli jím už dobrou půl hodinu, když se jim konečně podařilo najít místo zalité měsíčním světlem.
„Myslíte, že tady by nám to mohlo stačit?“
„Ano, myslím, že tady něco najdeme. Začneme hledat támhle na kraji u těch stromů. Je tam nejvíc světla,“ navrhnul Snape a hned se tam vydal. Laile nezbývalo než se k němu přidat. Navíc, stát tam sama někde daleko od něj, se bála.
„Myslíte, že jsou tu nějaká zvířata, co by nám mohla ublížit?“ zeptala se. Snape chvíli mlčel než jí dal zneklidňující odpověď.
„Řekl bych, že nějaká se tu určitě najdou.“
„A řeknete mi příklad?“
„Myslím, že jsem slyšel, že někteří kentauři dokáží být velmi nepřátelští. A o hipogryfech ani nemluvím. Doufám, že víte, jak se máte chovat, když naproti vám stojí hypogryf?“
„Ano, to vím. Ti kentauři mě znepokojují mnohem víc,“ řekla rozklepaným hlasem a šla dál za Snapem. Celou dobu se kolem sebe rozhlížela, kdyby náhodou uviděla nebo uslyšela něco zvláštního. Pak za ní něco zašustilo. Zpoza stromů. Pomalu se tam ohlédla, ale nikoho tam neviděla. Žádné zvíře. Možná stín. Něco velkého, ale nemohla rozpoznat, co by to mohlo být. Snape si ale ničeho nevšimnul a navíc se zdálo, že mu ani nic nedělá starosti.
Znovu si všimla nějakého pohybu, zase něco zašustilo.
„Severusi,“ šeptla ošetřovatelka ustrašeně.
„Co se děje?“ zeptal se Snape a zastavil se. Všimnul si, jakým směrem se dívá.
„Něco tam je,“ zase zašeptala.
„Co?“
„To já nevím.“
Snape šel k ní. Nikdo neměl ponětí co se na ně dívá, co je pozoruje. Ale pak bytost vyšla zpoza stínu stromu a ukázala se v měsíčním světla Laile i Snapeovi.
„Dobrý večer, profesore,“ řekla.
Komentáře
Přehled komentářů
je to úžasná povídka, všechny kapitoly se mi vážně moc líbili, jen tak dál... čekám na pokračování :D
super povídka
(kimilianka, 3. 9. 2011 22:05)